Dvě strany mince

Nějak se nám tady začali množit články o špatných zkušenostech s příslušníky jiné kultury, rasy či národa. Tak mi to nedá a připojím se.Ale jelikož každá mince má dvě strany, nezapomenu ani na ty dobré zážitky.

Takže o Romech


Když mi byli asi 4 roky, bydleli jsme v paneláku v Kolíně na Zálabí. Šla jsem si hrát ven a nešel výtah, proto jsem se vydala po schodech. Do přízemí mi zbývaly 2 patra, když se najednou objevily 2 romské děti, nejméně o 3 roky starší než jsem byla já. Jedno mě chytlo za hlavu, druhé mi z ušních lalůčků začalo rvát zlaté naušnice. Začala jsem křičet a volat maminku, co jiného můžete ve 4 letech dělat. Naštěstí mě slyšela a jak běžela dolů, zlodějíčky vyplašila. 


Nadruhou stranu jsem měla možnost poznat i "dobré lidi" z této menšiny. Parta chlapů od nich nám každé léto u cukrárny dělala letní  zahrádku ze dřeva a pak ji i namořila a natřela. Byli pracovití, slušní a nikdy nic neodflákli. Za práci děkovali.


Mám i další příběhy, ale nechme to padesát na padesát.


O Tunisanech - Arabech - Berberech nebo jak je chcete nazývat


V létě 2005 jsem se vydala do Tuniska jako animátor on jedné cestovní kanceláře. Po příjezdu mi bylo jasné, že jediná možnost jak se nezbláznit není kamarádit s klienty CK, kteří po týdnu zmizí, ale se zaměstnanci hotelu, kde jsem bydlela i pracovala.


Místní animátoři žili v mnohonásobně horších podmínkách než já a jejich plat byl taky mizerný. Proto se mi jich zželelo a dovolila jsem jim používat moji koupelnu, aby se nemuseli sprchovat u bazénu. Zaplatila jsem za to tím, že jsem přišla o svůj discman a všechna cd. I o originály mého milovaného Eminema a nenahraditelné cd s písničkami, co mi připravila moje setřička Aninka s mamkou, abych měla co poslouchat, až mi bude smutno.
Mnohokrát jsem dotyčného žádala o navrácení alespoň těch pár cds, co pro mě měly hodnotu ne peněžní, ale citovou. Už jsem je nikdy neviděla.


Dobrá zkušenost je s recepčním a ochrankou hotelu. Tak nějak si mě na to léto adoptovali. Když mě viděli odcházet, ptali se kam jdu, s kým a kdy se přibližně vrátím. Měla jsem jejich čísla, kdybych se dostala do potíží a při návratu do hotelu mě ochranka vítala u bran a když to bylo k ránu po protančené noci, dostala jsem čerstvé pečivo přímo z kuchyně. V létě 2006 jsem se tam s mamkou vrátila, ukázat jí v reálu všechno, o čem jsem jí vyprávěla. A přivitání pro nás obě bylo velmi vřelé a přátelské.


Takže jak to je ? Jsou všichni co nejsou bílí špatní? Nemáte nikdo špatnou zkušenost s příslušníkem své rasy?


Doufám, že se k bloggerům brzy přidá a někdo z menšin, abysme získali pohled z druhé strany a měli šanci být objektivní.