Rok poté aneb něco zlé je pro něco dobré

Dnes jsem si vzpomněla, co jsem dělala touhle dobou před rokem.

Nedostala jsem se na VŠ. O jeden jediný bod. Smůla...Takže co teď ? ÚP ani náhodou, takže jazykovka nebo nějaká jiná škola...Nic mě ale nezaujalo. Kam jsem opravdu chtěla jsem se nedostala a já jsem ten typ, co bere všechno nebo nic. Pak přišel nápad - odjet do anglicky mluvící země, zdokonalit se v jazyce v dubnu se vrátit a zkusit ty přijímačky znova..


Vyšlo to, 29.9. jsem odletěla, ale v dubnu jsem se už nevrátila. Osud tomu chtěl jinak a já tady i přes počáteční značnou nevoli rodiny zůstala. 
A na VŠ jsem se hlásila tady. Přihlášky musely být přes centrální systém podány do konce ledna, pak chodí speciální požadavky od jednotlivých škol. Výsledky jsou v červenci či srpnu, záleží na VŠ a na tom, jak rychle jsou vyhodnoceny letošní irské maturity. Překlad českých vysvědčení je opravdu zábava, naštěstí je tady už viděli předtím a někde už na to mají svoje tabulky.


Vyplatilo se. Dostala jsem nabídku místa na 3 VŠ....Výběr probíhal na základě destinace, obsahu studia, dosaženého titulu a také na ceně. Díky tomu, že jsem ze členské země EU mám stejné podmínky jako Irové, na státních i soukromých školách. Nakonec vyhrála státní univerzita v mém městě a obor Travel & Toursim( Cestovní ruch ). 


Jak říká moje mamka - Vše zlé je pro něco dobré. 
Nedostala jsem se na VŠ, odjela ze svojí země, nejsem se svou rodinou...ale hodně jsem získala...
Osamostatnila jsem se, procestovala Irsko, Andalucii, naučila se spoustu věcí, poznala víc sama sebe, našla si přítele a v pátek 13. jsme se přestěhovali do našeho domečku.. Domů je to 3 hoďky a pak máme tu 21. století - msn, mobily, emaily....Někdy je to těžké a je smutno a stýská se mi, ale člověk nemůže mít všechno. A díky irskému počasí je jasné, že tady nezůstanu napořád. :D